Texty

VĚDOMÍ 

Pojem vědomí má význam odlišný od významů při běžném užívání. Vědomí má dva aspekty: 1. Neprojevený aspekt (bez stavu, bez tvaru), který je nehybným zdrojem, původem, základem a podstatou jeho druhého aspektu. 2. Projevený aspekt (stavy a tvary vědomí), který poznáváme jako osobnost, myšlenky, pocity, city, představy, věci, čas, prostor, atd., zkrátka vesmír. Vesmír se tvoří z vědomí a rozplývá zpět do vědomí. Vědomí je více než vesmír. Vesmír je pouze projevený aspekt vědomí. Vědomí je myslícím i myšlenkou. Je cítícím i citem. Je pozorovatelem i pozorovaným. Je svědkem vesmírného dramatu i dramatem samou. Je tvůrcem, který tvoří věci ze sebe samého. Je jako měňavka (amoeba), která se formuje do nesčíslných tvarů. Je jako chameleon, který bere na sebe různé barvy, aby jej nebylo možno snadno rozeznat v přírodě. Je jako plátno v kině, na které se promítají obrazy vesmíru. Je mágem, který formuje představy ze sebe a pro sebe. Je jako živé těsto, které se vědomě formuje do nesčíslných tvarů. Je jako had a jeho záhyby. Je jako moře a jeho vlny. Neprojevený aspekt vědomí je bez obsahu, bez předmětů, bez prostoru, bez času, nezapříčiněný a nepodmíněný ničím, jednoduchý, nesložený z ničeho, neosobní, živý, inteligentní a svatý. Je nekonečně více skutečnější než jeho projevený aspekt. Ve srovnání s neprojeveným aspektem vesmíru je neskutečný jako sen, magický zjev, odraz měsíce na vodě, stín, tvar z kouře, duch, hologram, fata morgána, echo, fantazie, duha, nebo obraz v zrcadle. Můžeme ho nazývat bytí, když chceme zdůraznit, že je mimo protiklady. Bytí v našich představách nemá protiklad, neboť nebytí neexistuje a nebytí si nemůžeme představit. Neprojevené vědomí samo nemá žádné přívlastky, jen prostě jen je, ale neuvědomuje si existenci (ani neexistenci), neboť uvědomování by bylo myšlenkou, činností, tedy projevem. Všechna poznání, chápání atd. patří do oblasti projevu. Jakákoli činnost intelektu je pouze v oblasti projeveného vědomí. Proto realizace neprojeveného (noumenálního) vědomí je za chápáním rozumu. Může se popisovat pouze negativně: že to není to nebo ono. Ve skutečnosti pouze,,je“. Není tam zážitku existence nebo neexistence nebo jakéhokoli jiného zážitku. Neprojevené vědomí může být uskutečněno pouze po ,,bezčasové období“, ,,bezčasový okamžik“, protože je mimo čas a bez času. Nemůže zůstat osamocené, izolované, neboť tam není času pro jeho trvání. Musí se ihned znovu projevit. Nemůže si nic uvědomovat, neboť by tam byli uvědomovatel, uvědomování a uvědomované. Proto když se někdo z toho stavu dostane znovu do projeveného vědomí, nemůže říci, jak dlouho tam byl. Vždy se to zdá jen jako zlomek vteřiny, i když uběhly mnohé hodiny, například během hlubokého spánku. Minimální doba, po kterou je možné být ve stavu prázdného vědomí samého, je čas mezi dvěma událostmi, změnami ve vědomí. 

Když však někdo jednou uskutečnil prázdné vědomí samo o sobě, pak má možnost si tento stav vědomě udržovat s projeveným aspektem vědomí během běžné představy vesmíru a během činnosti. 

REALIZACE 

Realizace jednoty vědomí přijde poprvé náhle, jako blesk. Najednou si vzpomeneš, čím ve skutečnosti jsi. Vidíš, že nejsi osobou, že osoba není skutečná, že existuje pouze jako představa. Pochopíš, že jsi věčným vědomím a tělo je pouze Tvá představa. Víš, že ses nikdy nenarodil, nikdy nezemřeš a že jsi věčný. Veškerý strach ze smrti úplně zmizí. Nezáleží Ti na tom, zda toto tělo zemře, neboť Ty jako věčné vědomí nemůžeš zemřít. Tělo je jako šaty: odložíš staré a oblékneš nové. Vidíš bezprostředně, že celý vesmír je jen představa, vytvářená Tebou a rozplývající se do Tebe bez přestání. Čas je pouze představa, kterou tvoříš Ty. Prostor je také představa, kterou tvoříš Ty a který vyzařuje z Tebe. Všechny vjemy jsou pouze Tvé představy a látkou, ze které všechny věci jsou učiněny, jsi Ty. Probudíš se náhle do poslední základní skutečnosti. Tvé smysly se stanou ostrými. Je to jako kdyby ses najednou probudil z matného snu do krásného slunečného dne. Tak velký a ještě větší je rozdíl. Ty jsi poslední skutečností, základem vesmíru a na ničem nezáleží, neboť všechno je pouze představa. City a myšlenky jsou naprosto jasné a klidné. Jsi skutečně svobodný. Všechno je pouze v Tobě a není ničeho, co by mohlo být mimo Tebe. Pouze Ty existuješ, nic jiného neexistuje. Ty sám jsi to, co jsi hledal. Dosáhl si všeho, čeho lze dosáhnout. Máš všechno a není nic většího, co by sis mohl přát, chtít nebo potřebovat. Ty sám jsi svým konečným cílem. Nemůžeš tento stav ztratit, protože jsi to Ty sám. Můžeš ho jen znovu zapomenout. 

SDÍLENÍ

Každý, kdo žije jednotu vědomí, žije plnost života a pracuje i pro plnost života jiných, tzn. pomáhá jiným uvědomit si jednotu vědomí, když mají o to zájem. Nedělá to násilím, protože si váží svobody své i druhých. Pracuje pro odstranění základní nevědomosti, zbytečného utrpení a pro štěstí, mír a krásu života.

MEDITACE

Jediná skutečnost je vědomí. Nejzákladnějším cvičením je být si stále vědom, že pozoruješ své vědomí svým vlastním vědomím. Jinými slovy, že mysl vidí mysl, že věnuješ pozornost své pozornosti. Všechno je pouze pomíjivá představa ve vědomí, jako sen, magický zjev, fata morgána, odraz měsíce na vodě, hologram, duha, mýdlová bublina, nebo obraz v zrcadle. Vědomé bytí jsi vždy byl, jsi a budeš. Jde jen o to, aby sis to uvědomil a pořád si to pamatoval. Máš ji tady a teď a proto si to můžeš uvědomit právě v této stálé přítomnosti.

Nepovažuj se za vyvoleného. Rozdíl mezi bláznem a mudrcem je ten, že mnohý blázen považuje sebe za boha a druhé za ďábly a hříšníky, zatímco mudrc vidí božskou podstatu v druhých stejně jako v sobě. 

Meditovat v přítomnosti nebo pod vedením někoho, kdo má realizaci, je lepší, než meditovat sám. Vědomí samo je nejlepším Mistrem.

Po prvním zážitku realizace není třeba se cítit nešťastným, když zmizí. Tak jako nikdo nemůže najednou stát na špičkách po celý zbytek svého života, také nemůže bez tréninku mít stále jasné vnímání skutečnosti po celý zbytek života. Čtení a přemýšlení o realizaci je jako čtení receptu. Jeho studium a přemýšlení o něm ti samo nemůže pomoci. Pouze když užiješ lék, můžeš se vyléčit. Tedy, jen když praktikuješ meditační cvičení, můžeš se vyléčit z nevědomosti a znát pravdu o sobě, o vesmíru a o účelu života. Až zachytíš pevnou, neměnnou podstatu, je třeba si ji stále uvědomovat. 

SOUSTŘEDĚNÍ 

Soustředění pozornosti určitým způsobem vede k realizaci. Soustředit se lze na nějaký předmět nebo bez předmětu. Při soustředění na předmět je třeba zcela vyloučit jakékoli myšlenky a pocity netýkající se toho předmětu a pouze jej vnímat, eventuálně, soustředíme-li se na představu, si představovat pouze tento předmět. Pozornost musí být stálá a plynulá. 

PASIVNÍ UVĚDOMOVÁNÍ 

Klidné vědomí bez představ je neprojevené vědomí. Vědomí se může dostat do neprojeveného stavu pasivním pozorováním mysli. Udělej si volný čas, v pohodlné nehybné poloze s otevřenýma nebo polootevřenýma očima. Podívej se jakoby do prázdna. Nech své myšlenky vznikat, trvat a zanikat jak sami chtějí. Pouze udržuj mysl klidnou a spokojenou, bez chtění. Nekontroluj, neusměrňuj a neposuzuj myšlenky, zda jsou dobré nebo špatné. Nesnaž se je zlepšit nebo změnit. Uvědomuj si, že vznikají a zanikají, ale buď k nim indiferentní, pasivní a nech je jít, kam chtějí. Jen si je lhostejně bez zájmu uvědomuj. Nech vše ve vědomí takové, jaké je a nezasahuj do ničeho. Dívej se na všechno jako na nestálé představy. Všechno je představa: tělo, tělesné pocity, vjemy, osobnost, pocit já, myšlenky, snaha, chtění, předměty, vesmír, prázdno, plnost, atp. Uvědomuj si celý obsah vědomí najednou, ne po částech. Měj odpoutaný postoj vůči všemu. Tvým heslem je klid, relaxace a odpočinek. Dívej se nejen na celé vědomí, ale i na prázdno kolem něj. Naslouchej nejen zvukům, ale také tichu. Uvědomuj si nejen pohyby, ale také to, co se nehýbe. Nepotlačuj nepříjemné nebo bolestivé pocity a uvědomej si je se stejně lhostejným a odpoutaným postojem. 

Když si uvědomíš to, co nemá tvar a je klidné, pevné, nehybné, prázdné, skutečné a zářivé, odpočívej v tom odevzdaně. Je to tvá podstata, tvé bytí, jsi to ty sám. 

HADÍ CESTA 

Mezi dvěma myšlenkami existuje mezera, kdy je vědomí bez projevu. Tak jako had vklouzne mezi dvě skály, má i pozornost vklouznout mezi dvě myšlenky do vědomí bez tvaru. Když mysl je zpomalena během meditace nebo relaxace, tehdy lze snáze zachytit tento beztvarý element mezi dvěma myšlenkami nebo představami. Je to zdroj myšlenek, látka, ze které myšlenky jsou vytvářeny a do které zanikají. Myšlenky není třeba potlačovat nebo odstraňovat, ale vidět jak vznikají a zanikají. Je to jako vidět beztvaré prázdno, slyšet nehybné ticho a cítit přítomnost beztvaré podstaty, ze které se myšlenky ztvárňují, ve které se mění a do které se rozplývají. Když zachytíš první záblesk přítomnosti nestvořeného vědomí, drž svou pozornost nehnutě na něm a nedbej na myšlenky a představy. Potom zmizí pocit osobnosti a duality (protikladu já a předmětů). Vystoupí čisté, beztvaré a bezčasové bytí. 

Pozoruj, jak se myšlenky tvoří a jak zanikají. Zjistíš, z jaké látky jsou učiněny. Když to ostře a soustředěně pozoruješ, zpomalí se a pak přestanou vznikat a i když vzniknou, jsou jen jakoby neurčitý obláček páry, která se rozplyne dříve, než dostane určitý tvar. Chtít něco, nechtít něco, lpět na něčem, nebo snažit se něčeho zbavit, naději a beznadějnost, jsou také jen myšlenky. Tak jako někdo sedí na břehu řeky a nezasahuje do jejího toku, i ty se jen pasivně, ale pozorně dívej na myšlenky a city a nezasahuj do nich. Potom upři svou pozornost na látku mysli samé. Snaž se vidět, jaký má tvar, barvu, zvuk a z čeho je udělaná. Nepřemýšlej přitom a nedělej si o ní koncepty, ale snaž se ji přímo vnímat, vidět, eventuálně slyšet. Měj pozornost ostrou, napnutou a nehybnou. Když ti pozornost uteče, vrať ji vždy zpět bez pocitu viny, prohry nebo zklamání. Pozornost musí být jasná, ostrá, pevná a nehybná. Když jsi tupý nebo unavený, nepřemámej se, ale chvíli si odpočiň a pak znovu upři svou pozornost na podstatu mysli, na látku, ze které je učiněna. Když se dostaneš k prázdnému prostoru, věz, že i prostor je představa. Mysl sama nemá prostor a je bez středu, bez okraje, věčná, tichá, jasná, inteligentní a živá. Tak často, jak jen možná, dívej se do své mysli a pasivně pozoruj změny v ní, aniž bys zasahoval do pochodů v ní. Pouze se objektivně dívej, (jako kdyby to byla mysl někoho jiného), jak se v ní všechno mění, hýbe, převaluje, láme a přeskakuje od momentu k momentu a jak je činná. Pouze nehybná záře a jas pozornosti v pozadí nebo v popředí zůstává stejná, pevná, nehybná a v klidu. Tato čistá, jasná pozornost je mysl sama. Nakonec člověk si má uvědomovat celou mysl a žít všechno, cokoli přijde do vědomí, se stálou pozorností a bez zapomínání se v myšlenkách. 

OVLÁDÁNÍ SNŮ 

To, co si uvědomuje sny a tvoří je, je poslední, nesmrtelná skutečnost, podstata všeho, podobně jako je tomu během bdělého stavu. Máme si ji uvědomovat nejen během bdělého stavu, ale i ve snu. Prvním krokem k tomu je být si vědom, že sníme a že sen je náš výtvor. Toho lze dosáhnout několika způsoby.

 Za prvé: před spaním musíš učinit a udržovat pevné rozhodnutí, že během spánku si budeš vědom toho, že sníš a že sny jsou pouze tvé představy. 

Za druhé: přes den je třeba si stále uvědomovat, že bdělý život je jako sen a že je to jen představa. 

Za třetí: každé ráno se snaž vzpomenout na všechny sny předchozí noci. Ještě více pomáhá, když si je zapisuješ. 

Za čtvrté: zjistí)i, co je v tvých snech nereální nebo absurdní. Pevně se rozhodni, že kdykoli se ti to zdá, přijde ti ve snu na mysl, že je to jen sen a ne bdělý stav. Například, když se ti zdá, že létáš pouhým máváním rukama, že si hned uvědomíš, že to nemůže být skutečnost a že je to jen sen. 

Za páté: pomáhá ležet na boku, nebo mít více podhlavníků pod hlavou. 

Za šesté: nemáš-li žádoucí úspěch, doporučuje se před spaním představovat si červenou slabiku ÓM v krku a mentálně ji opakovat jako mantra. Až se naučíš uvědomovat si během snu, že se ti to jen zdá, pak budeš moci snadno učinit další krok – ovládat sny, řídit je a využívat je k meditace a sebezlepšování. Přinese ti to i mnoho dalších výhod, pokud se vyhneš tomu, abys sny využíval pro sobecké cíle. Tvůrčí schopnosti a možnost vyřešit problémy, které jsou v bdělém stavu neřešitelné, mohou se dostavit během snů. Rozdíl mezi bdělým stavem a snem se postupně zmenší. Některé sny se mohou zdát skutečnějšími než bdělý stav. Osobnost v bdělém stavu se stane tak neskutečnou, jakou je osobnost ve snu. Pocit skutečnosti se přenese na společného jmenovatele bdělého stavu a snu, kterým je jasné, zářivé, beztvaré a věčné vědomí.

SPÁNEK 

Spánek bez snů je podobný realizaci čistého, prázdného vědomí, ale má tu nevýhodu, že si ho nepamatujeme. Během spánku není představ ani pocitu já. Ale to neznamená, že naše vědomí, naše skutečné bytí v něm neexistuje. Jen si ho nepamatujeme, neboť ve spánku se nic neděje, není v něm pozornosti, paměti, času a prostoru. Ale beztvaré vědomí tam pořád je a lze si ho zapamatovat pomocí následující meditace: Když usínáš, obyčejně postupně ztrácíš vědomí nohou, rukou, trupu, krku a nakonec hlavy. Potom na moment se dostaneš do přechodného stavu prázdného vědomí a tak upadneš do bezvědomého spánku. Tento přechodný stav čistého vědomí bez tvaru lze zachytit při usínání a uvědomovat si ho během spánku po celou noc a pamatovat si ho. Nejsnazší je to udělat tak, že při usínání si představuješ jasné, čisté, prázdné vědomí před sebou jako čistou zářivou pozornost, a to asi jeden metr nad svými koleny. Třeba to dělat snadným relaxovaným způsobem bez myšlenek. Doporučuje se jít spát o hodinu dříve, než jsi zvyklý. Přestože nebudeš moci zabránit spánku a ztrátě pocitu já i času, neztratíš vědomí během spánku a budeš si pamatovat tento stav po probuzení. Nebudeš mít sny a budeš po takovém spánku plně odpočatý a zotavený. Netřeba se dát odradit od této meditace, i když se ti mnohdy nepodaří. Když se naučíš držet si tento stav během spánku, potom tento jasný, neosobní, bezčasový stav se postupně rozšíří i na tvůj bdělý život.

POZORNOST 

Tok pozornosti obyčejně směřuje od vědomí k předmětům a k pocitu já. Úkolem je tento tok pozornosti zastavit a pustit veškeré uvědomování vesmíru i osobnosti a držet si pouze čistou pozornost. Pozornost má odpočívat jasná, čistá a prázdná, bez předmětů, na které by se mohla upnout a bez prostoru. Je to podobné koncentraci bez předmětu. Toto je třeba dělat náhle, z ničeho nic, najednou a úplně, kdykoli máme jen trochu času. Jako kdyby ses díval do jasného prázdna. Odpočívej se zastavenou pamětí. Pusť celý vesmír, jako kdyby nikdy nebyl existoval. Jako kdyby ses probudil ze snu o něm a o své osobě. Když je obtížné dělat toto cvičení najednou, lze jej dělat po částech. Nejprve se podívej na předměty před sebou a pak si jich přestaň všímat, jako by byly z průhledného skla a ty se dívej do prázdna za nimi. Měj přitom oči stále a zcela otevřené. Potom se podívej podobně na své tělo jako na předmět oddělený od tebe. Dívej se skrze něho bez zájmu, jakoby skrz sklo, do prázdna. Nedbej na myšlenky a pocity a drž si jen jasnou pozornost neusměrněnou na nic. Ignoruj vše uvedomování čehokoli, odpočívej nečinně a drž si pouze pozornost samu tak dlouho, jak jen to jde. Cokoli pevného a neměnného si uvědomíš, věz, že je to tvá pozornost, která se stala pevnou a neměnnou. Nesnaž se dostat za tuto neměnnost, neboť to jsi ty sám. Relaxuj se do ní a odpočívej v ní odevzdaně jako v nedobytné pevnosti. Vracej se k ní tak často, jak jen můžeš. 

Když člověk chce žít v souladu s okolím, nejprve musí vytvořit soulad v sobě. Protože základním prvkem lidské společnosti je osoba, změna má začít u osoby a brát v úvahu její přirozené sklony. Taková změna jednotlivce má být dobrovolná, z jeho přesvědčení a nemůže být nadiktována zvenčí. Chtít, aby se pouze druzí změnili a my ne, nic nezlepší a končí pouhým obviňováním druhých. Obviňovat druhé za to, že jsme nešťastní, pouze navodí paranoidní stav. Znát pravdu, vidět své nesprávné reakce a vědět změnit své chování podle poznané pravdy, přinese trvalé štěstí a spokojenost pro osobu a takto i pro společnost takových osob. Kdyby alespoň každý desátý člověk měl realizaci Pravdy, život na zemi by se začal měnit v ráj. I to nejhorší politické zřízení by nemohlo zabránit ráji na zemi, kdyby většina lidí měla realizaci. Tradice a pokrok jsou protiklady. Zatímco je nutné studovat tradiční metody k realizaci, nesmíme být předpojati a uzavřeni novým a nekonvečním přístupem k ní. Nejdůležitější je znát sebe sama, tzn. uskutečnit vědomí samo o sobě. Ono je náš původ, život, cíl a osud, kterému se nakonec nikdo nemůže vyhnout. Je také jedinou cestou ke konečné pravdě a osvobození od nevědomosti, strachu a utrpení.

Žádné teorie nemohou být považovány za platné, když nebyly vyzkoušeny a prokázány v praktickém životě. 

,,Cíl jógy nedosáhne ten, kdo jí mnoho nebo kdo hladoví, ani ten, kdo spí hodně nebo nasílu bdí. Jógu, která odstraňuje utrpení, dosáhne ten, kdo jí a chová se přiměřeně, jehož skutky jsou vedeny rozumem a kdo správně reguluje svůj spánek i bdělý stav“. 

Stabilní samadhi (turija samadhi) je nepřerušené vědomí své podstaty během bdělého stavu, snu a spánku. Je to tzv. čtvrtý stav vědomí. 

ŠIVA JOGA 

Je popsána v tantrách. Šiva je indický bůh, rozpouštějící vesmír. Její praktikování se podobá královské józe. Potom, když jogín prostudoval Vedantu a nemá více důvodu, aby přemýšlel, uvažoval, nebo si tvořil představy, medituje o samotě na tři základní pochody přírody v pozici zvané Svastika asana v poustevně. Protože Šiva je také bohem spánku, během spánku jogín praktikuje i meditaci ke spánku. Tři základní pochody v přírodě (tzv. guny) jsou: Radža guna: tvoření, vývoj, činnost‘; Sattva guna: trvání, mír, inteligence; Tamas guna: tupost, pasivita, úpadek, rozklad. Pozoruje tyto procesy ve svém vědomí bez zasahování do nich, objektivně a nezaujatě, bez osobního zájmu. Vidí, jak všechny formy se tvoří z beztvarého principu vědomí, jak trvají jen krátký přítomný moment a jak zanikají zpět do něj. Celý vesmír i s prostorem vznikne na velmi krátký zlomek času, zanikne i s prostorem do Prázdna po bezčasový moment a opět vznikne jako poněkud odlišný na další stejný krátký časový zlomek. Toto se stále opakuje. Je to podobné kulkám z kulometu. Vesmír se mění trhavě, lámavě a přerušovaně, jako pohyb ozubeného kola. Jeho podstata zůstává nehybná, nezměněná. Toto se dá vidět, když se pozornost zostří a mysl se zastaví. 

Za nejvyšší meditační techniku ​​v tibetské józe se považuje Dzogchen. Těžko se popisuje a přenáší se z mistra na žáka přímým osobním příkladem. Jeden z popisů Dzogchenu podaný Tilopem je následující: Nemedituj, nemysli, neuvažuj, netvoř představy. Udržuj svou mysl v jejím přirozeně dokonalém stavu. 

„Zen je téma, které je extrémně snadno nepochopitelné“.

Všechny bytosti jsou od přírody Buddhové, 
stejně jako je led od přírody voda. 
Kromě vody není led; 
kromě bytostí žádní Buddhové.

Hakuin Ekaku

Kontemplace je základní praxí, při které praktikující setrvává ve stavu samoosvobozování. Tento stav je mimo veškeré pojmy běžné dualistické mysli a jedinec je současně plně schopen používat intelekt a racionální mysl. Kontemplace neznamená úsilí a zkušenost klidu nebo jasnosti, ani snahu vyhnout se rozptylování. Když v kontemplaci povstane myšlenka, není ani potlačena ani dále sledována, spontálně se sama od sebe osvobodí a rozpustí. 

Toto je praxe vlastního osvobození.